"…Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného podle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné…"

(úryvek z Hippokratovy přísahy)

Jistě není sporu o tom, že lékař je zde od toho, aby léčil, pomáhal pacientovi v jeho nemoci, přinesl mu úlevu od bolesti, poskytl moudrou radu….V tomto smyslu také zní Hippokratova přísaha, v jejímž duchu skládají medici slib na konci svého studia. 

POMOC. Co to je? Shoduje se význam tohoto slova vždy s představami, se kterými přichází pacient k lékaři?

Právě, že se často NESHODUJE.

V praxi můžeme pozorovat, že pacient, který se CÍTÍ být skutečně nemocný, přichází k lékaři v naději, že mu lékař pomůže zbavit se svého trápení. (Tento pacient může být vážně nemocný nebo také může být z pohledu lékaře zdráv, jenže on to neví, protože se trápí strachem, že nemocný je). Tito pacienti většinou dopředu žádné představy nemají, mají jen svoje trápení a žádají úlevu. Trpělivě ("pacient" znamená "trpělivý") čekají v čekárně než na ně přijde řada, rádi se podvolí vyšetření, ochotně odpovídají na lékařovy otázky a stejně ochotně plní lékařova doporučení a rady, protože VĚŘÍ, že jim toto vše pomůže zbavit se obtíží. Někdy k úlevě stačí lékařovo uklidnění, že projev, kterého se báli, je neškodný a neohrožuje zdraví. 

Ale potkáváme se i s pacienty, kteří to mají jinak. Na cestě k lékaři jsou už předem PŘESVĚDČENI, že vědí, co oni právě potřebují. Tito pacienti většinou trpěliví nejsou, nechtějí čekat v čekárně, nechtějí se nechat vyšetřit (někteří dokonce píší maily místo aby se dostavili k vyšetření), protože oni přece dopředu vědí, co jim je, co jim pomůže a hlavně (!) - jsou přesvědčeni, že mají právo získat to, co CHTĚJÍ, že lékař je povinen jim to posytnout a nejlépe ihned. A zde nastává rozpor, protože často právě to, co tito pacienti CHTĚJÍ, není shodné s tím, co jim POMÁHÁ. A nyní se vrátíme k první větě této úvahy, kde lékař slibuje, že se vystříhá "všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné". A pokud lékař tuto zásadu dodržuje, dostává se do sporu s touto skupinou pacientů. Ale nedá se nic dělat, od toho je lékař, aby skutečně POMÁHAL  a ne aby vyplňoval představy o této pomoci…

Nejlépe bude, když uvedu konkrétní příklad.

Jeden pacient léčící se bércovým vředem telefonoval, že si na internetu přečetl, že ten a ten "moderní přípravek k hojení ran" je pro něho nejlepší, už mu dokonce výrobce poslal vzorek (ach, jak je ten výrobce "ochotný a hodný" :-)) s doporučením, aby se obrátil na svého lékaře, který mu krytí předepíše. A on by si tedy přál, abych mu hned vydala recept. Požadavku pacienta jsem nevyhověla, pozvala jsem ho na vyšetření a doporučila, aby nejprve využíval zaslané vzorky s tím, že na další návštěvě spolu vyhodnotíme léčebný efekt a dohodneme se na dalším postupu. Během kontrolní návštěvy se zjistilo, že krytí pacientovi nevyhovuje, protože nedrží na ráně, klouže a zhoršuje okraje rány. Výsledkem byla dohoda na zcela jiné léčbě. 

A poznámka nakonec:

Lékař není v žádném případě neomylný a není to tak, že vždy a ihned správně rozpozná, co pacientovi pomáhá. Ale k tomu, aby jeho pomoc byla skutečně účinná, je třeba si navzájem poskytnout PROSTOR. Tento prostor je vyplněný otevřenou komunikací bez předsudků na obou stranách a je zároveň ohraničený. Jeho hranice jsou uvedeny na úvodní stránce těchto www stránek.