... aneb doktoři, léčitelé a jejich motivace

Jako mladá studentka medicíny jsem v 90. letech minulého století nahlížela na "naši" medicínu velmi kriticky. Považovala jsem ji za neosobní, materialistickou, pokryteckou, nedokonalou, nerespektující pacienta, omezenou pouze na fyzické tělo….Můj otec, také lékař, mi tehdy řekl něco v tom smyslu "nauč se nejdřív doktorské řemeslo a pak si dělej názor". Nicméně jsem stihla nastudovat kvanta alternativní medicínské literatury než jsem jako elév přišla do praxe.

Po škole jsem nastoupila na oddělení LDN. Nyní jsem tomu velice ráda. To mě naučilo. Staří, nemocní, nemohoucí lidé, kteří nepřemýšlí o smyslu medicíny, protože "jenom" potřebují pomoct. Něco je bolí nebo nemohou chodit, mají proleženiny, nemohou jíst, tak se musí krmit…čiré utrpení. Následovala praxe na dalších odděleních- chirurgie, interna. Všude jsem se setkávala s nemocnými a trpícími, kteří potřebovali pomoct a nepotřebovali se zamýšlet nad smyslem západní nebo východní nebo jiné medicíny.

Po příchodu na kožní jakožto klidnější a klasicky psychosomatický obor jsem si začala všímat souvislostí mezi kožními příznaky a dalšími na první pohled nezbadatelnými faktory stonání jako je způsob života, životní příběh, vztahy, pracovní prostředí…Pilně jsem docházela na kursy psychosomatiky, abych lidskému stonání přišla na kloub. Ještě během studií jsem absolvovala komplexní psychoterapeutický výcvik. Vyzbrojena těmito TEORETICKÝMI vědomostmi jsem se odvážně pustila do rozhovorů s pacienty, kreslení životní osy atd. Moje úsilí se nesetkalo s celkem žádným úspěchem. Byla jsem sice nadšená, ale nezkušená a příliš na teorii a metodu zaměřená lékařka. Ač to bude znít divně, pacient mi z toho snažení trochu vypadl. Prostě jsem měla víc práce sama se sebou než abych byla dostatečně uvolněná ke skutečnému vcítění se.

Postupně jsem v praxi získávala zkušenosti. Zkušenosti nejen pracovní, ale i osobní, chcete-li životní. Prostě mě život omlátil. Zjistila jsem, že lidé čekají a potřebují nejen erudovaného lékaře, ale také lidský přístup plný porozumění. Pacient velmi dobře vycítí případnou nejistotu lékaře, velmi dobře pozná, zda se lékař o jeho problém skutečně zajímá anebo pracuje pouze jako rutinér. Zda si skutečně přeje vyléčení pacienta. Ano, čtete správně. Ačkoli vyléčení se zdá být na první pohled jako hlavní zájem lékaře, ve skutečnosti tomu tak nemusí být ve všech případech. Toto všechno platí samozřejmě i pro léčitele. Mnoho pacientů velmi pozorně sleduje lékařův vztah k farmaceutickým firmám, prostě se nezdráhám napsat, že vidí případnou lékařovu zištnost. Ano, i toto je možné. Pokud pacient získá dojem, že lékařovo jednání obsahuje zištnost, okamžitě ztrácí důvěru. Osobnostně kvalitní a zkušený lékař má znát sám sebe a ve vztahu k pacientovi svoje terapeutické meze. Má umět přiznat "nevím" a "neumím". Ale zároveň se má snažit , aby věděl a uměl. Nemá nikdy pacienta strašit a přitom má říkat pravdu. Že je to těžké ? Ano, je. Velmi. Být lékařem znamená skutečně závazek a poslání. Měl by na sobě neustále pracovat. A to nejen odborně, ale i lidsky.

No a v tuto chvíli přichází na řadu takzvaná alternativní medicína. Přichází ke slovu, pokud zklamal lékař anebo "tradiční" medicína anebo oboje.  Nabízí tzv alternativu neboli jinou možnost. Ale : pacient je stále pacientem. A léčitel?…Je také člověk, který jen používá jinou metodu. Člověk se svými silnými i slabými stránkami. Zištný anebo nezištný. Závislý na prodeji toho či onoho produktu či metody anebo na prodeji nezávislý. Aby nebyla mýlka: každý se potřebujeme nějak živit. Doktoři i léčitelé. Zištností mám na mysli případ, kdy touha po moci, slávě či po penězích ovlivňuje léčebný proces tak, že terapeut neklade na první místo prospěch pacienta, ale svůj vlastní prospěch.

Dnešní pacienti jsou nesrovnatelně vzdělanější než dříve. Přichází k lékaři více či méně vyzbrojeni informacemi. Je čím dál těžší si před nimi na něco hrát. A to je velmi dobře. 

Dovolte mi nyní navrhnout několik otázek, na které můžete žádat odpovědi, ať už navštívíte lékaře nebo léčitele nebo se třeba  jen rozhodnete pro laserovou léčbu plesnivých nehtů: 

1. Co mi je? (žádejte definici svého problému a nekompromisně ji srovnejte se svým názorem a pocitem. Tato otázka velmi často postačí k odhalení šarlatána hned na začátku. Např. pokud odpoví "máte v mozku parazity" nebo "máte v krvi kvasinky", vezměte ihned nohy na ramena)
2. Jaké jsou nabízené možnosti léčby/úlevy od potíží? Popřípadě jakým způsobem daná metoda funguje? (opět: srovnávejte se zdravým rozumem, věřte si!)
3. S jakou pravděpodobností mi nabízený způsob léčby pomůže/zbaví mě potíží? (pokud by léčitelé pravdivě odpovídali na tuto otázku, patrně by hodně lidí ušetřilo své peníze)
4. Budou se potíže vracet? Kdy a za jakých okolností?
5. Jak dlouho bude léčba trvat? (léčba trvající roky je trochu podezřelá)
6. Kolik mě to bude stát?
7. Jaké jsou nežádoucí účinky léčby? Jak a kdy se jich zbavím?
8.  Pokud léčba nebude úspěšná, dostanu své peníze zpět?

Nebojte se ptát!

Ptejte se lékařů i léčitelů! 

Oni vám z titulu své práce musí odpovědět.

Ti seriozní vám odpoví pravdivě a vy se pak můžete rozhodnout, zda jim svěříte do rukou své zdraví popřípadě své peníze.

Ti neseriozní se budou vykrucovat a mlžit a zahltí vás proudem slov. Taky vás mohou strašit a možná dokonce vyhrožovat. Nejspíš se budou chlubit svými úspěchy. Utíkejte od nich co nejdál!

Lékař/ léčitel by si měl nejprve vyřešit své vlastní problémy a pak teprve pomáhat řešit jiným jejich problémy. Jinak si bude svoje problémy řešit skrze vás. 

A to nepotřebujete.