Podle mého pozorování skutečně nemocných lidí je v čekárně asi tak 15%. Skutečně nemocný (to je člověk, který se cítí být nemocný) nechce "něco konkrétního", ale přeje si být uzdraven, takže je připraven nést i určitou oběť. Ať je to oběť ve formě čekání v přeplněné čekárně, pracné péče o kůži, vzdání se určitého jídla nebo zvyku, který kožní problémy vyvolává či zhoršuje apod... Například některé kožní potíže vyžadují, aby byla kůže odhalena, aby "dýchala". S tím je však spojena velmi nepříjemná věc a to je právě to odhalení/neskrývání kožního projevu, za který se člověk původně styděl, před ostatními. Pokud tento pacient dospěje k postoji, kdy je pro něho důležitější jeho zdraví než jak vypadá před druhými lidmi, jedná se zároveň o oběť (starého postoje) a zároveň o krok směrem ke zdraví.

A co ti ostatní (85 %)?

• něco chtějí
• dívali se na televizi (osvěta má pozitivní i negativní dopad, pozitivní v časné diagnostice nádorů a negativní v přeplněných čekárnách)
• četli internet
• kamarádka jim řekla, ať s tím něco dělají
• šli zrovna okolo
• jedou na dovolenou 
• mají prázdniny
• "blbě to vypadá" (kožní projev)
• odjíždějí do zahraničí a nemají masti
• přijeli zrovna ze zahraničí a nemají masti
• bude léto a chtějí být krásní do plavek
• chci recept na mast, kterou lze volně koupit v lékárně, ale s receptem ušetřím peníze 
• potřebuji recept na mast, kterou bych si klidně koupil, ale bez receptu mi ji nedají (zde se nejedná o pokřivený postoj pacienta, ale vadu systému úhrad léků)

A hlavně... tito ostatní žádnou oběť nést nechtějí, nechtějí se vzdát navyklého způsobu života, i když vědí, že jim ubližuje. Říkají "já vás vůbec nezdržím" a tím si vynucují  splnění svého požadavku. Jak mohou vědět, kolik času vyžaduje vyšetření, určení diagnózy a dohodnutí se na léčbě? Nebo tímto výrokem snad naznačují, že si jsou vědomi toho, že zdržují? Ten, kdo se doopravdy chce léčit, se přeci nestará o to, zda lékaře "zdrží", vždyť lékař je tu pro něj!

Například:

Mnohem jednodušší je požadovat lék na růžovku (rudnutí v obličeji) než se vzdát pití vína. Abyste tomu správně rozuměli, nepatřím k moralistům, kteří chtějí ostatním zakazovat to, co je baví, co jim chutná atd... Ale také nepatřím k těm lékařům, kteří dají pacientovi to, co on požaduje, jen aby od něho měli pokoj. Nikoho k léčbě nenutím. Na druhou stranu ale nehraji hry na pátrání po "záhadné nemoci" jen proto, že si pacient nehodlá přiznat svůj podíl na svých potížích. (Souvislost mezi zavíráním očí před pravdou a náhradním pátráním po nějaké neznámé nemoci, na kterou by se problémy daly svést, je asi zákonitá).

Nedávno jedna pacientka přinesla k nahlédnutí velký počet výsledků různých krevních testů, protože má stále rudý obličej. Jeden z parametrů ji však usvědčil z nadměrného pití alkoholu, což ona po konfrontaci s výsledkem krevního testu potvrdila. Chce se opravdu vyléčit anebo chce pokračovat v navyklém způsobu života? Rozhodnutí je na ní a ne na lékaři. Lékař je tu od toho, aby určil správnou diagnózu a správný léčebný postup. Pokud pacient nechce spolu-pracovat v léčbě a zároveň si přeje "nemít příznak", pak naše spolupráce není spolupráce a je jen ztrátou času. Pokud by tito pacienti zůstali doma, uvolní tím místo pro ty, kteří se skutečně chtějí léčit.